31.7.2009 Časopis Týden
Otázky redaktora Martina Samka
Prosím Vás o zodpovězení několika otázek týkajících se lidí ve vedení Policejní akademie a jejich minulosti s ohledem na národní bezpečnost. Podle dokumentů, které mám k dispozici, totiž rektor Vladimír Plecitý a vedoucí katedry trestního práva František Novotný absolvovali v osmdesátých letech (Plecitý v roce 1986 a Novotný v roce 1985) měsíční kurs pro řídící pracovníky VŠ SNB při VŠ FED V StB v Moskvě. Jak sami historici připomínají, do Moskvy byly tehdy vysílány pouze prověřené kádry, jejichž nominaci museli posvětit i příslušníci KGB. Nezřídka navíc docházelo během pobytu v Moskvě k verbovačce českých důstojníků do sovětských špionážních služeb. Nyní se rektor setkává s utajovanými dokumenty na stupni důvěrné.
- Mohla by minulost zmíněných pánů představovat bezpečnostní riziko i v současnosti?
- Bude se možným rizikem na základě výše popsaných informací NBÚ zabývat, bude je nějak prověřovat?
- Setkali jste se v minulosti s obdobným případem? Jak jste jej řešili?
Poprosím samozřejmě o jakýkoli další komentář zmíněné problematik
Odpovědi ředitele Národního bezpečnostního úřadu
Nejprve Vás musím informovat o skutečnosti, že informace týkající se bezpečnostních prověrek, resp. bezpečnostního řízení konkrétních osob není NBÚ oprávněn veřejně sdělovat. Zákon č. 412/2005 Sb. umožňuje využívat údaje z bezpečnostního svazku pouze pro potřeby plnění úkolů podle tohoto zákona. Jejich poskytnutím za jiným účelem a jiným osobám by tak NBÚ sám porušoval zákon.
- Obecně ovšem lze konstatovat, že všechny skutečnosti získané v rámci bezpečnostního řízení k vydání osvědčení se hodnotí ve vzájemných souvislostech.
Zákon rozlišuje tzv. obligatorní a fakultativní rizika. Při posuzování, zda zjištěná skutečnost může být fakultativním bezpečnostním rizikem, se přihlíží k tomu, do jaké míry může ovlivnit schopnost utajovat informace, k době jejího výskytu, k jejímu rozsahu, charakteru a k chování osoby v hodnoceném období.
Vámi uváděná skutečnost, měsíční kurs pro řídící pracovníky VŠ SNB při VŠ FED V StB v Moskvě, stejně tak např. i příslušnost či spolupráce s bývalou Státní bezpečnostní (StB) je pochopitelně skutečností, která je NBÚ pečlivě posuzována jako možné bezpečnostní riziko. Při vlastním hodnocení těchto skutečností NBÚ vychází z dochovaných archivních materiálů, které jsou mu na jeho vyžádání poskytnuty. Samotné zjištění, že žadatel byl na měsíčním kursu v Moskvě nebo byl veden v seznamech spolupracovníků StB, bez dalšího nemůže představovat překážku pro vydání osvědčení, neboť zákon č. 412/2005 Sb. vyžaduje, aby byla zjištěna a vyhodnocena konkrétní činnost žadatele, resp. konkrétní náplň této spolupráce. NBÚ je tedy povinen hodnotit další konkrétní informace - např. s kým se žadatel při kursu stýkal, zda nejednal proti zájmům ČR, délku, charakter a obsah doložené spolupráce, tj. i posuzovat, zda se jednalo o spolupráci vědomou, dobrovolnou a aktivní, nebo spolupráci vynucenou. Stejně tak nelze vyvozovat bezpečnostní riziko z pouhého faktu příslušnosti k bývalé StB. Tedy z prosté informace, že prověřovaná osoba byla spolupracovníkem StB nebo VKR, nemůže učinit NBÚ jiný závěr, než že provede šetření v příslušných archivech, personálních spisech a dalších zdrojích za účelem shromáždění co nejvíce informací o tom, jakou činnost prověřovaná osoba vyvíjela. Obsah zjištěných informací pak vyhodnotí a posoudí z hlediska výskytu možného konkrétního bezpečnostního rizika. - a 3. Podle zákona č. 412/2005 Sb., musí osoba, která je držitelem platného osvědčení, splňovat podmínky pro jeho vydání po celou dobu jeho platnosti. Tuto skutečnost je povinen NBÚ z moci úřední prověřovat jak na základě vlastních informací, tak i na základě informací získaných od jiných subjektů. Pokud na základě tohoto prověření dojde k závěru, že existuje důvodná pochybnost o tom, že držitel této veřejné listiny i nadále splňuje podmínky pro její vydání, zahájí řízení o zrušení její platnosti.
Na závěr dodávám, že zdaleka ne všichni zaměstnanci Policejní akademie jsou držiteli osvědčení fyzické osoby. Obecně platí, že o seznamu funkcí, na kterých bude nutný přístup k utajované informaci, rozhoduje odpovědná osoba daného subjektu.
