Toto prohlášení vydávám v souvislosti s informacemi, které se v posledních dnech objevily v některých sdělovacích prostředcích. Podle nich měl ústavní soud svým nálezem stvrdit, že náš právní řád neumožňuje v trestním řízení stíhat trestný čin spočívající v ohrožení utajované informace NATO.

Takovéto tvrzení je matoucí, zkresluje nález ústavního soudu, který v této věci vydal, a poškozuje dobré jméno ČR v očích zahraničních partnerů.

Mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána, stanoví, že k utajované informaci, kterou ČR poskytlo NATO, má přístup jen držitel příslušného osvědčení vydaného Národním bezpečnostním úřadem. Tento závazek vysokého stupně ochrany je promítnut do zákona o ochraně utajovaných informací (z.č. 412/2005 Sb.).

Pokud právní zástupce obžalovaného není držitelem příslušného osvědčení, nemůže se s utajovanou informací seznámit ani při výkonu svého povolání, tedy při obhajobě v průběhu trestního řízení a soudního procesu. Je nepřípustné, aby orgány v trestním řízení včetně soudu jako důkaz posuzovaly cokoliv, s čím se nemůže obžalovaný a jeho právní zástupce seznámit a tedy i vyjádřit; tento princip patří mezi nesporná a neomezitelná práva v demokratickém státě. Je však nutné, aby ona utajovaná informace, kterou má ČR povinnost tak zásadním způsobem chránit, byla projednávána vždy jako důkaz?

Je-li občanu ČR kladeno za vinu právě ohrožení utajované informace, kterou ČR poskytlo NATO, nemůže být samotná utajovaná informace předmětem dokazování u soudu.

Podstata trestného činu ohrožení utajované informace spočívá v nesprávné manipulaci s ní a v činnosti směřující k  jejímu vyzrazení. Je-li nesporné, že předmětem této manipulace byla utajovaná informace NATO, není nutné ji jako důkaz předkládat, pokud se soud a zároveň obžalovaný a jeho právní zástupce nesporně ubezpečí, že předmětem činnosti obžalovaného byla právě utajovaná informace NATO. Tedy vlastní obsah utajovaného dokumentu není důležitý, ale důležitá je skutečnost, že samotný dokument je utajovaným dokumentem. K takovému zjištění má však stát jiné nástroje, které se v trestním řízení běžně užívají, zejména znalecký posudek.

K tomuto závěru dospěl i ústavní soud, když ve svém nálezu vyslovil, že je na orgánech činných v trestním řízení, jaké důkazy provedou, jak je vyhodnotí a které z řízení vyloučí. Orgán činný v trestním řízení má možnost ustanovit znalce, který posoudí odbornou stránku dané věci a jeho posudek je následně předmětem soudního projednávání, v jehož rámci mohou obě strany klást znalci otázky. Právě tímto způsobem lze zajistit jak ochranu utajované informace, tak právo na spravedlivý proces. Soud pak sám nemusí posuzovat, je-li předmětem manipulace obžalovaného skutečně utajovaná informace, ale má dostatek prostoru zabývat se vlastní činností obžalovaného s touto informací.

Ing. Dušan Navrátil
ředitel Národního bezpečnostního úřadu