Na základě informací týkajících se činnosti a postupů Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ) při prověřování fyzických osob, jež byly zveřejněny v některých médiích, považuji za nezbytné vyjádřit se k některým uvedeným tvrzením a názorům.

V prvé řadě bych rád zdůraznil, že NBÚ jako ústřední správní úřad může činit pouze takové kroky a úkony, k nimž je podle zákona oprávněn. Tímto zákonem je Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, na jehož základě je NBÚ garantem ochrany utajovaných informací v České republice, a to i ve vztahu k zahraničí.

Jednou z podmínek přístupu osob k těmto utajovaným informacím je osvědčení, které NBÚ vydává v bezpečnostním řízení. Způsob provedení bezpečnostního řízení je přesně popsán v zákoně č. 412/2005 Sb. NBÚ při tomto řízení vychází z podkladů získaných od jiných subjektů. Jedná se převážně o informace od Policie ČR, Ministerstva vnitra, Ministerstva obrany, zpravodajských služeb a dalších subjektů a dále o informace, které poskytne v rámci řízení sám žadatel o osvědčení. Rád bych v této souvislosti vyzdvihl fakt, že NBÚ není oprávněn získávat informace vlastním vyšetřováním či dokonce odposlechem telefonu, pouze analyzuje jemu poskytnuté podklady a informace. To znamená, že NBÚ v žádném případě nenahrazuje činnost zpravodajských služeb a policie, ani nepoužívá jejich postupů a metod. Za správnost údajů poskytnutých NBÚ odpovídají orgány státu, které je poskytly.

Utajované informace se podle svého významu dělí do 4 stupňů: Vyhrazené, Důvěrné, Tajné a Přísně tajné. Pro stupeň utajení Vyhrazené zaměstnavatel ověřuje zletilost, způsobilost k právním úkonům a trestní bezúhonnost osoby. Významu dalších stupňů utajení potom odpovídá i rozsah úkonů v řízení prováděném NBÚ. Pro stupeň utajení Důvěrné NBÚ navíc ověří státní příslušnost žadatele, jeho osobnostní způsobilost (psychický stav) a dále se posuzuje jeho tzv. bezpečnostní spolehlivost. Bezpečnostní spolehlivostí se přitom rozumí, že u žadatele není shledáno bezpečnostní riziko. Všechna bezpečnostní rizika jsou opět přesně popsána v zákoně č. 412/2005 Sb. U stupňů Tajné a Přísně tajné jsou podmínky pro vydání osvědčení stejné jako u stupně Důvěrné, avšak NBÚ zjišťuje tato bezpečnostní rizika hlouběji v minulosti žadatele a navíc je oprávněn (u stupně Přísně tajné povinen) požádat zpravodajskou službu nebo Policii ČR o provedení šetření k žadateli a osobám žijícím s žadatelem v domácnosti.

Rozsahu úkonů prováděných NBÚ v řízení o vydání osvědčení pro jednotlivé stupně utajení zároveň odpovídají i lhůty stanovené zákonem č. 412/2005 Sb., v nichž musí být tato řízení ukončena: pro stupeň Důvěrné je tato lhůta tříměsíční, pro stupeň Tajné devítiměsíční a u stupně Přísně tajné je řízení nutno ukončit ve lhůtě dvanácti měsíců. Tyto lhůty mohou být ředitelem NBÚ prodlouženy až na dvojnásobek v případě, kdy zpravodajská služba, Policie ČR, orgán státu nebo jiný subjekt nemůže sdělit NBÚ výsledky šetření nebo požadované informace ve výše uvedených lhůtách.

V tisku často zmiňovaná příslušnost či spolupráce s bývalou Státní bezpečnostní (StB) je pochopitelně skutečností, která je NBÚ pečlivě posuzována jako možné bezpečnostní riziko. Při hodnocení této spolupráce či příslušnosti NBÚ vychází z dochovaných archivních materiálů, které jsou mu poskytnuty. Co se týče spolupráce, samotné zjištění, že je žadatel veden v seznamech spolupracovníků StB, bez dalšího nemůže představovat překážku pro vydání osvědčení, neboť zákon vyžaduje, aby byla zjištěna a vyhodnocena konkrétní náplň této spolupráce. NBÚ je tedy povinen hodnotit délku, charakter a obsah této spolupráce, tj. i posuzovat, zda se jednalo o spolupráci vědomou, dobrovolnou a aktivní, nebo spolupráci vynucenou. Stejně tak nelze vyvozovat bezpečnostní riziko z pouhého faktu příslušnosti k bývalé StB.

Rozhodovací praxe NBÚ v těchto otázkách se pochopitelně vyvíjela. Do konce roku 2005 byla rozhodnutí ředitele NBÚ přezkoumávána Kolegiem státních zástupců a následně i správním soudem. Kolegium, jehož právní názor byl pro NBÚ závazný, přitom opakovaně poukazovalo na nutnost hodnotit právě obsah a charakter příslušnosti nebo spolupráce s StB, nikoli jen pouhý fakt evidence v seznamu spolupracovníků či příslušníků StB.

Podobným způsobem od roku 2006 postupuje i rozkladová komise ředitele NBÚ tvořená zástupci státních orgánů, která předkládá řediteli NBÚ návrhy na rozhodnutí o opravném prostředku. I tato rozhodnutí ředitele NBÚ jsou dále soudně přezkoumatelná.

Přitom je nutné zdůraznit, že právě členové rozkladové komise a soudci v případě soudního přezkumu rozhodnutí ředitele NBÚ jsou, kromě zaměstnanců NBÚ provádějících řízení, účastníků tohoto řízení a jejich právních zástupců, jedinými osobami, které jsou podle zákona č. 412/2005 Sb. oprávněny seznamovat se s údaji uvedenými v konkrétních bezpečnostních svazcích. Jiné osoby nemají k údajům v bezpečnostních svazcích přístup.

V případě pochybností, zda bylo určité bezpečnostní řízení provedeno v souladu se zákonem, je zde dále možnost obrátit se s podnětem na zvláštní kontrolní orgán Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR zřízený ke kontrole činnosti NBÚ.

Závěrem považuji za nutné znovu upozornit na fakt, že NBÚ není oprávněn sdělovat informace týkající se konkrétních bezpečnostních řízení jiné osobě nebo subjektu než účastníkovi bezpečnostního řízení, kterým je pouze žadatel o vydání osvědčení fyzické osoby. Zákon č. 412/2005 Sb. ve svém § 124 uvádí, že údaje z bezpečnostního svazku je možné využívat pouze pro potřeby plnění úkolů podle tohoto zákona. Jejich poskytnutím za jiným účelem a jiným osobám by tak NBÚ sám porušoval zákon.